Nestarám se o věci, nad kterými nemám žádnou kontrolu

Často se člověk zaobírá věcmi, které nemůže nijak ovlivnit. Tráví čas přemýšlením a rozkladem toho, co by bylo, kdyby…….kdyby někdo udělal něco jiného, nebo se něco se stalo jinak. „Kdybych cvičila od mládí, vypadala bych jinak“, nebo „Kdyby mne rodiče nenutili všechno sníst, nemilovala bych dnes tolik jídlo“, nebo „Kdyby dnes na mne neřval šéf, nebagrovala bych teď sklenici Nutelly“. Někdy se jedná o něco, co se odehrálo v minulosti, a někdy se to týká chování někoho jiného směrem k vám. Tím tak ztrácíme čas i drahocennou energii, protože minulost ani chování někoho dalšího neovlivníme. Máme právo říci svůj názor, ale minulost tím stejně nezměníme. Také žijeme jen ve vlastním těle a nikdy nemůžeme plně pochopit, co a jaké osobní zkušenosti vedou jinou osobu k určitému jednání a názoru, který se nám třeba nemusí líbit. Tak proč soustředit své myšlenky na neřešitelné a nevložit je do něčeho praktičtějšího a užitečnějšího? Kam? Do nás samých. Sebe i svůj vlastní postoj ke zbytku světa totiž změnit můžeme. Stačí obrátit svou mysl jiným směrem. Proto naše dnešní pozitivní afirmace v přítomném čase zní:

Starám se o věci, které mám plně pod kontrolou

Jakmile se přistihnete, že myslíte na něco z minulosti a neustále to omíláte v hlavě, jaké by to bylo, kdyby to šlo jinak, nebo řešíte chování či slova někoho dalšího, nechte toho! Stačí si v daný okamžik uvědomit, nad čím v hlavě trávíme čas, zatavit se a začít přemýšlet nad něčím, co ovlivnit můžeme. V hlavě totiž není prostor na dvě protichůdně myšlenky naráz. Zkuste si to. Buď myslím na minulost, nebo na současnost, nebo na budoucnost. Buď myslím na něco, co mi dělá dobře, nebo naopak. Vždy lze myslet jen na jedno z toho. Je krásné snít a představovat si budoucnost (k tomu máme svou představivost, abychom vizualizovali své touhy), avšak přítomnost je to, co nás ovlivní i do budoucna. A tak se můžeme začít zaobírat sami sebou, co dnes pro sebe udělám, zda si teď půjdu třeba zacvičit, udělat dobré jídlo nebo číst knížku. Přítomný okamžik a téma, nad kterým budu uvažovat, ovlivnit lze, a tím se bude odvíjet i naše budoucnost. Jestliže se naučíme myslet více na to, co dokážeme ovlivnit, budeme vytvářet budoucnost dle svých přestav.

Abych vše uvedla na vhodném příkladu, který souvisí s pohybem a jídelníčkem, nemusím chodit daleko. Kolik z vás vzdalo snahu cvičit nebo lépe jíst v momentě, kdy jste se přejedli na oslavě, nebo si dali cvičební pauzu? Jaký byl pak návrat, jestli nějaký vůbec byl? A nad čím jste přemýšleli? Nechte mne hádat „Nemá to cenu, zase jsem ujel/a“, „Já u ničeho nevydržím“, „Když jsem to tak pokazil/a, nechce se mi začínat znovu“ apod. A ono to není ani o novém začátku, ani o sebelítosti, stačí obrátit myšlenky jiným směrem, který podpoří naše cíle „Dnešek je opět lepší a dokonalý“, „Pokračuji ve všem, co jsem se doposud naučil/a“, nebo „Těším se, že si dnes opět zacvičím“. Není to jako strkání hlavy před něčím do písku. Vy ji touto technikou oproti jiným z písku vyndáte a zaměříte svůj pohled tam, kam budete chtít.

Pro lepší výsledky, lze afirmaci opakovat do aleluja 🙂

Tento týden máme tedy úkol jasný.

Jakmile se do hlavy vkrade něco, nad čím nemáme kontrolu, uvědomíme si to, řekneme si svou afirmaci (třeba několikrát dokola) a začneme přemýšlet nad něčím jiným.

Vyzkoušejte si vědomě řídit myšlenkové pochody na toto téma po celý týden – jen vy (nikdo jiný) máte tu moc! Uvidíte, že po týdnu vám to půjde lépe…..co teprve v dalších týdnech. Vše se dá vycvičit. Tělo i mysl se dá trénovat a zdokonalovat neustále.